Sport je aktivita, ke které je většina lidí vedena v dětství, ale málokomu přetrvá až do dospělosti jelikož přijdou jiné starosti a už na to není čas. Najdou se však lidé, kteří jsou natolik úspěšní, že ve sportu pokračují i přes osmnáct let věku a případně se sport stane jejich obživou. Sportování obecně člověku přináší samé benefity, provádí-li ho správně. Rozhýbání těla je vždy benefiční a sport nesouvisí pouze s tělesnou schránkou, ale také se při něm uvolňují hormony, díky kterým se po námaze cítíme dobře. Je však občas těžké najít motivaci a opravdu si vymezit čas na cílený pohyb.
Sportovci, kteří se sportování věnují na plno jsou často velice dobře znalí dobrých pocitů při sportu vyplavených a také často mají nějaký cíl, kterého chtějí dosáhnout v daném sportu. Proto pro tyto lidi nebývá problém motivace. Když se mluví o sportovním chování, tak si můžeme představit například pomoc soupeři, když spadne na trati. Pod tímto pojmem se toho však skrývá mnohem více. Aby se dal sport nějak hodnotit, tak musí mít všichni zúčastnění rovné podmínky. Kontroluje se požívání zakázaných látek, které ovlivňují výkon jedince, hlídá se pochopitelně správný čas startu a podobně. Některé sporty však nemají tak lehce kontrolovatelné atributy a je poté u nich velmi náročné vymezit co ještě sport je a co už není. V podstatě je tento problém u sportů, které nemají až tolik pravidel.
Obecně každý vnímá jinak co je pro něj sportovní chování, ale během přímého komentovaného přenosu v televizi se občas komentátor zmíní o hezkém sportovním chování. V podstatě v ideálním světě by nebylo potřeba kontrolovat všechny přestupky proti pravidlům, protože sportovci by je dodržovali sami od sebe. Bohužel pak přichází velký faktor soutěživosti, která občas zaslepí mysl sportovce, který vykoná nějaký přestupek proti pravidlům, ať už je prozrazen či ne.
