Staré přísloví říká „Sportem ku zdraví“. Mnozí lidé však dodávají „… a trvalé invalitidě“. Toto rčení charakterizuje rozpolcenost, kterou lidé mají, co se sportování týče. Ačkoliv totiž všude slyšíme, jak je zdravé, není pochyb o tom, že se při něm svaly, kosti i klouby opotřebovávají. Často si tedy klademe otázku, zda je opravdu tak přínosné, jak se tvrdí.
Zde je však potřeba si uvědomit několik věcí. Tou první je stoupající počet obézních lidí prakticky v celém rozvinutém světě. Příčinou je nejen zlepšená dostupnost jakýchkoliv potravin a špatné stravovací návyky, ale také fakt, že mnoho z nás má sedaví zaměstnání. A při něm se obvykle příliš nehýbeme.
Není tedy divu, že se nás mnoho lékařů i jiných specialistů snaží přesvědčit, abychom sportovali a alespoň nějakým způsobem se hýbali. Faktem totiž je, že my lidé rozhodně nejsme určeni k sezení. Původem jsme lovci, kteří získávali kořist štvaním na dlouhou vzdálenost. I to je důvod, proč jsme v celé zvířecí říši největšími vytrvalci.
Samozřejmě jsme také sběrači, avšak i tato činnost vyžaduje celkem dost pohybu, o nošení často těžkých nákladů nemluvě. Rozhodně tedy nejsme určeni k tomu, abychom celý den seděli. A je to i vidět na našem zdravotním stavu – stačí se podívat, kolik lidí má díky tomu problémy s krční či bederní páteří.
Dobrá, znamená to tedy, že bychom měli začít sportovat? Odpověď zní, že ano, ale s mírou. To, že se při jakékoliv činnosti naše tělo opotřebovává, je fakt. Naše lovecko-sběračské předky, pravda, tato skutečnost příliš netrápila – koneckonců se dožívali v průměru 30 let, opotřebení se tedy nestihlo ještě tolik projevit. Dnes se však dožíváme mnohem více, znamená to tedy, že případné problémy mají více času se rozvinout.
Zlatým pravidlem tedy je hýbat se, avšak nepřehánět to a nehnat se za olympijskými výkony. Na paměti bychom také měli mít to, že je vhodné dělat různé druhy cvičení, abychom rovnoměrně zatěžovali všechny svaly. Tak se vyhneme mnoha zdravotním problémům.
