Být ženou je skvělé. Jsem velmi ráda, že jsem žena, protože můžu toho tolik dělat, že až zrak přechází. Navíc v historii je tolik žen, které obdivuji a moc ráda o nich čtu. Například moc obdivuji Coco Chanel. Líbí se mi, jak se všem vzepřela a šla svou cestou. I když tu cestu měla trnitou, obalila se pevnou vůlí a šla si za svým. Myslím, že je to moc pěkné a já, kdybych mohla a bylo to možné, hned bych s ní podala ruku.
Taková žena je silná a myslím, že i vzor nejen můj, ale i dalších žen. Navíc právě Coco Chanel dala nám ženám možnost nosit kalhoty. Dříve před Chanel to nebylo možné. Dříve ženy nosily pouze šaty, a to dlouhé až na zem. Musím ale zase na druhou stranu říct, že mě se to velmi líbí, a i já jako žena ráda nosím dlouhé šaty. Sice i extra minisukně, ale to je věc každého. Každý má přeci svůj styl a nikdo nikomu to nemá vyčítat. Pamatuji si, jak jsem jednou dělala referát v osmé třídě. A byl právě o mé oblíbené Coco Chanel. A musím říct, že jsem měla velký úspěch. Navíc jsem si dala velmi záležet, abych měla jen samé pravdivé informace. Navíc ty informace nebylo lehké najít.
V té době byla výsada bohatých mít doma vlastní počítač nebo notebook. Já ho samozřejmě neměla, a tak jsem hledala jen v knihách nebo to, co jsem slyšela v televizi. Občas se taky objevil nějaký článek v ženských časopisech, ale to bylo jen minimum. Ale i tak jsem měla úspěch a byla jsem na sebe velmi pyšná. Z referátu jsem dostala samozřejmě jedničku a paní učitelka se mě zeptala, jestli nemůže můj velmi povedený referát vystavit na školní chodbu jako ukázkový referát. Opravdu více dmout se pýchou jsem nemohla. Navíc mi paní učitelka oznámila, že můj referát pošle do slohové soutěže. A víte, jak to celé dopadlo? Ano, i tu soutěž jsem vyhrála a získala jsem jako výhru balíček encyklopedií a velký češtinářský slovník. Více jsem si přát opravdu nemohla. Nyní uvažuji, že si přečtu kniho o princezně Dianě. Taky je to velmi zajímavá žena.
